Пресса

Celkem přečteno 291x (od 13.7.2014)

Tak tady si tedy někdo pěkně pohrál s balením CD. Ne že by grafika a nápaditost šly ruku v ruce s genialitou, ba dokonce s originalitou. V tomto případě se spíše jedná o trochu nezajímavou tuctovost. Ovšem, když se chcete propracovat k disku, tak musíte otevřít digipack do tvaru kříže, což vypadá vcelku zajímavě. No a po tom otevření si prostě nejde nevšimnout, že kdo nevládne azbukou, tak je pjerdeli. On teda už název alba těžce napovídá, že na albu tria ruských chasníků SCREAM IN DARKNESS bude angličtina španělskou vesnicí, neboť při zpěvu využívají svého domorodého jazyka a rozhodně bych to neviděl jako zápor. A pokud jsem o grafice obalu mluvil jako o nezajímavé tuctovosti, tak o jakési tuctovosti se dá mluvit i v případě muziky samotné, jenom s tím rozdílem, že rozhodně tedy není nezajímavá. No a co že nám tito ruští ogaři hrají? Tak oni sami tvrdí, že melodický death metal. Jenomže poslední dobou vcelku často narážím na alba, jímž byla dána od víly chtění právě poukázka na melodický death metal, ale přitom nejsou o nic více melodičtí než klasická death metalová lůza. A nebo jsem zaspal nový trend, že do melodického death šuplíčku skáčou kapely, jejichž death metal mocně koketuje s black metalem a atmosferikou navrch. Ano, dá se tvrdit, že SCREAM IN DARKNESS produkují atmosferický death black. Kdo se tedy domnívá, že kapela s určitostí využívá černobílých klapek, tak má zajisté pravdu. Ovšem ty klávesy jsou využívány s decentní střídmostí pouze pro dokreslení atmosféry, kterou by si na svatbě přál asi málokdo, takže muzika zůstává kytarově zabijácká. Pokud bych měl nějak alespoň trochu přiblížit, tak mi připadá, že tenhle ruský výkřik se potkal ve třetině pekla s Morbid Angel, ve třetině chladu Immortal a poslední třetina je všehochuť všeho možného s vlastním ksichtem nezávislosti temnoty. I když se SCREAM IN DARKNESS umí kvalitně poprat s klasickou ruskou chumelenicí, podpořenou ledově melodickým vichrem, tak velmi často a z mého pohledu je to velmi dobře, sahají po nevraživosti těžkotonážních, střednětempých kolednických odrhovaček, což si myslím je nejsilnější zbraní SCREAM IN DARKNESS i devízou celého alba. Ovšem není zapomínáno ani na kouzlo ponurosti pomalého osahávání temnoty. Což znamená, že Rusové se nesnaží být pestří, ale pestří jsou. Ale co je nejdůležitější, že jsou nebezpečně nápadití. Možná jejich nápaditost nepramení z originálních zdrojů prázdnoty, ale umí vše sestavit do zajímavých, vražedných skladeb s mocnou atmosférou. Dokonce se pokusili ve skladbě „Komprachikos“ o jakési technické kudrnatění tmy, založené na zajímavé kostrbatosti melodického světla. Ovšem co mě na tomhle albu vyloženě bere, je, že jako by to album postupně ke svému konci gradovalo. I když je úvodní song „Himery“ hodně povedená záležitost a rozhodně neodrazuje od poslechu dalších skladeb, tak své favority nacházím právě ke konci alba. Tou první je nejpomalejší song na albu „Mesť 3“. Úžasná skladba s úžasně dramatickou atmosférou. Následující song „(Da Hanrit Menja) Moja Nenávisť“ naprosto vystihuje název skladby. Chladná nenávist bez přetvářky s nádhernými, skoro kosmickými klávesami a hodně povedeným střídáním black a death metalových vokálů. Závěrečná „Krik“ taky nepatří k nejrychlejším a dá se označit za druhou nejpomalejší, ale ty kytarové poryvy jsou naprosto fantastické. Tahle skladba navíc sama o sobě graduje do impozantního závěru. SCREAM IN DARKNESS nejsou na scéně žádnými nováčky, ale toto album bylo moje první setkání s nimi. A to setkání není rozhodně nepříjemné.